JAKÝ JE ROPUŠÍ ZARUČENÝ TIP NA SILVESTROVSKOU OSLAVU?

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Za pár dní tu máme Silvestr. Já sice zrovna nepatřím k milovníkům tohoto dne a velkých hlučných oslav vůbec, no ale něčím speciálním se s tím starým rokem přece jenom loučíme asi všichni. Pokud ještě nemáte jasno, co ozdobí váš silvestrovský stůl, mám tady pro vás něco super. Tenhle recept se v naší rodině dělá už nejmíň 25 let. Moje máma ho kdysi dávno dostala od kolegy z práce a všichni jsme si tuhle slanou rychlovku zamilovali hned napoprvé. Takže dnes tu pro vás mám neuvěřitelně jednoduché a rychlé slané pečivo, u kterého dám ruku do ohně, že vám zmizí ze stolu rychlostí blesku. Kromě Silvestra se samozřejmě hodí na jakoukoli jinou oslavu (bývalí kolegové si možná vzpomenou, že jsem je dělala na svoje narozeniny) a nebo prostě jenom tak, když máte chuť na něco slaně křupavého. Prosím, seznamte se:

 

 

Sýrové čtverečky

 

250g hladké mouky

250g strouhaného sýra (Zase budu lobovat za zralý čedar, ale zkuste prostě ten sýr, který máte nejradši. Tenkrát před lety jsme začínali s obyčejným eidamem a i tak byly skvělé. Jenom příliš nedoporučuju nasládlé sýry typu ementál nebo madeland – chuť pak není tak výrazná.)

200g másla z lednice, nastrouhaného nahrubo (nebo jen nasekaného nožem)

prošlehané vejce na potření

ořechy nebo mandle na ozdobu

 

Postup je stejně jednoduchý jako název a výčet surovin. Předehřejeme si troubu na 180°C. Z mouky, sýra a másla vypracujeme hladké těsto, rozválíme na placku cca 4 mm silnou a rádýlkem nebo kolečkem na pizzu rozkrájíme na čtverečky. Nožem to jde samozřejmě taky, jenom je to pomalejší. Čtverečky nemusí být nijak pravidelné, o to nám vůbec nejde. Naskládáme je na plech vyložený pečícím papírem, potřeme vejcem, ozdobíme ořechem nebo mandlí (já nejradši používám plátkové mandle) a upečeme dozlatova. Před nenechavci chráníme vlastním tělem, jinak budeme muset péct znova.

 

 

A co vy, máte nějaký osvědčený recept, který na Silvestra nikdy nesmí chybět? Pochlubte se!

 

Vaše Rop

PROČ ROPUCHA BLOGUJE NA ŠTĚDRÝ VEČER A ČÍM SI MŮŽETE ODLEHČIT VÁNOCE?

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Milí přátelé,

 

Vy v ČR zrovna sedíte u štědrovečerní tabule a užíváte si Vánoc. Nás to čeká až zítra, 25.12., kdy je tady Christmas day, tj. pozdní sváteční oběd a dárky. Mám to takhle poprvé v životě a je to trochu zvláštní pocit. Stýská se mi po rodině a kamarádech, a zároveň jsem šťastná, že jsem právě tady s mým milým. Rozhodla jsem se zahnat smutky novým článkem, tady ho máte.

 

Během vánočního volna skoro všichni jíme víc a jinak, než v průběhu roku. Věřím, že se najdou tací, kdo dodržují pravidla správné výživy i na svátky, ale většina z nás to zkrátka nedělá – já se hlásím jako první – a dřív nebo později přijde moment, kdy budeme mít sladkého a mastného až nad hlavu a zatoužíme po nějakém odlehčení. Něco rychlého, svěžího a přitom výživného? Jasně, polévku! Jednu tu pro vás mám.

 

 

Polévka z červené čočky s citronem (4 porce)

 

1 hrnek červené čočky

2 lžíce oleje (zajímavou chuť dodá sezamový)

1 větší cibule

5 stroužků česneku

1 lžíce mletého římského kmínu

cca 4 cm velký kus čerstvého zázvoru, oloupaného a najemno nastrouhaného

1 citron

1 konzerva krájených rajčat

něco přes litr zeleninového vývaru

sůl, pepř

sekaná petrželka nebo pažitka na ozdobu

 

Čočku propláchneme pod tekoucí vodou a necháme v sítku okapat. V hrnci rozehřejeme olej, přidejte najemno nakrájenou cibuli a česnek a asi 5 minut opékáme. Přidáme římský kmín a zázvor a necháme ještě minutku osmahnout. Přidáme čočku, rajčata a pár plátků citronu, zalijeme horkým vývarem, dobře promícháme, přikryjeme a přivedeme k varu. Vaříme 15-20 minut, dokud není čočka měkká. Pokud je polévka příliš hustá, můžeme přidat vývar. Dochutíme pepřem, solí a citronovou šťávou. Vyndáme vyvařené citronové plátky. Na talíři polévku posypeme bylinkami a zakápneme olejem, případně dozdobíme kolečkem citronu.

 

 

Tak co vy na to? Máte rádi luštěniny i v jiné podobě, než je klasická čočka nakyselo nebo fazolová polévka?

 

 

Veselé Vánoce vám všem. Užijte si každý moment dosyta.

 

Vaše Rop

JAK SI ROZUMÍ CHILLI PAPRIČKY S MEDEM A KTERÝ SÝR KRÁSNĚ VRŽE?

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Znáte Nigellu Lawson? Je to jedna z mých oblíbených televizních kuchařských hvězd. Tady v Anglii byla neskutečně populární několik let zpátky. Pak se začalo mluvit o jejích drogových aférách a Nigella byla uvržena do společenské klatby. Čas ale ohladil hrany a Nigella má zbrusu nový pořad, který se začal vysílat před několika týdny.

Proč mám Nigellu ráda? Protože z ní doslova čiší, jak ji vaření baví. Se surovinami se doslova mazlí a má úžasný cit pro kombinování chutí. Navíc většina jejích receptů je poměrně jednoduchá a časově nenáročná, čímž se stávají silně použitelné při každodenním vaření.

 

Už pár let podle ní dělám chilli halloumi, recept jsem objevila v jedné z jejích starších kuchařek. Nově ale toto jídlo dovedla k dokonalosti a já vám prostě musím ukázat, jak úžasné je. Sýr halloumi seženete v řeckých obchodech nebo třeba v Lidlu při řeckých týdnech a možná už i leckde jinde. Krásně vrže, když do něho kousnete.

 

 

Chilli halloumi podle Nigelly (2 porce)

 

3 čerstvé červené chilli papričky, pálivost dle vlastní chuti

2 lžičky medu

šťáva z půlky limetky

1 balení sýra halloumi

panenský olivový olej

čerstvá bageta, popřípadě oblíbené salátové lístky k podávání

 

Tohle je nesmírně jednoduché. Omyté chilli papričky nakrájíme: dvě na kolečka, těm necháme i semínka, a jednu podélně rozpůlíme, semínka vybereme a papričku nakrájíme na drobné kostičky. Dáme všechno do kastrůlku, přidáme med a limetku a asi 4 minuty necháme všechno spolu probublat na mírném ohni. Mezitím si nakrájíme halloumi na plátky cca 7 mm silné, hodně rozpálíme nepřilnavou pánev a (bez oleje!) opražíme z obou stran do krásné zlatohnědé barvy – bude to trvat jen chviličku.

Na talířek naaranžujeme salát (nebo taky ne), na něj přijde sýr a všechno zalijeme tou úžasnou chilli omáčkou. Nakonec lehce pokapeme olivovým olejem. Podáváme s křupavou bagetkou.

 

V tomhle jídle se úžasně prolíná slanost sýra, sladkost medu, kyselost limetky, pálivost chilli a zemitá chuť olivového oleje. Dokonalost sama.

 

 

Máte rádi slano-sladké kombinace? Případně nějaké hodně podivné kombinace v jídle? Podělte se!

 

Vaše Rop

CO JE VLASTNĚ CARBONARA A PROČ NEJSEM TĚSTOVINOVÝ PURISTA?

 

 

Když se mě někdo ptá, jakou kuchyni nejradši vařím, mívám s odpovědí trochu problém. Já prostě ráda vařím to, co mě už při čtení receptu inspiruje, představuju si chuť a vzhled toho jídla, případně přemýšlím, co by se ještě dalo vylepšit. Ve výsledku to vypadá tak, že se u nás doma plynule střídá kuchyně italská, česká, anglická, indická, čínská, mexická, francouzská a mnoho dalších spolu s jídly, která si pamatuju s dětství a občas si je hrozně ráda dám a nebo prostě s tím, co mě zrovna napadne vyzkoušet a nemá to žádný ověřený původ krom ropuší hlavy.

 

Přesto – kdybych byla pod pohrůžkou doživotního zastavení přísunu čokolády nucena si vybrat, byla by to kuchyně italská. V různě intenzivním kontaktu s Itálií, pracovním i osobním, jsem strávila dobrou polovinu života, a to už se na člověku podepíše. Italská kuchyně není komplikovaná. Staví na vynikající chuti jednoduchých, čerstvých surovin spíš než na receptech, kde jen výčet ingrediencí připomíná F. L. Věka a příprava jídla zabere tři dny. To je přesně, co mě baví.

 

Dneska se tedy z Anglie přesuneme dolů na jih.

 

Tuším, že nikdo, kdo se zajímá o vaření, neslyší o spaghetti carbonara poprvé. Jejich původ není úplně jasný, jak už to u tradičních receptů bývá. Nejrozšířenější verze praví, že to bylo tradiční jídlo fyzicky těžce pracujících uhlířů z okolí Říma (carbonari = uhlíři), jiná zase, že uhlí připomíná hojné posypání pepřem na závěr. Možná ale tohle jídlo vůbec nepochází z Itálie a začali ho připravovat až italští přistěhovalci v Americe. A tím se dostáváme k věčným bojům o tu „jedinou a pravou“ verzi téhle dobroty. Než mě začnete kamenovat, já VÍM, že puristé připravují tohle jídlo malinko jinak. Ale tohle není o purismu. Je to jednoduše o tom, že jsem vyzkoušela hodně (opravdu hodně) různých verzí, a chci se s vámi podělit o tu, která lahodí mým chuťovým buňkám ze všech nejvíc.

 

 

Ropuší verze špaget Carbonara (4 porce)

 

400g špaget

1 lžíce olivového oleje

300g pancetty nakrájené na kostičky (seženete třeba v Lidlu už nakrájenou)

2 oloupané stroužky česneku

2 vejce plus 4 žloutky

100 ml smetany, nejlépe 40%

cca 120 g jemně strouhaného sýra, ideálně směs parmezánu a pecorina, případně jen jedno z toho

2 lžíce jemně nasekané hladkolisté petrželky

sůl, pepř

 

Vejce, smetanu a sýr si vyndáme z lednice aspoň 2 hodiny předem – potřebujeme pokojovou teplotu. Metličkou všechno prošleháme v misce (trochu sýra si necháme na dokončení), ochutíme solí a pepřem.

Do větší pánve nalijeme olej, přidáme pancettu a celé stroužky česneku naplocho rozmáčklé nožem a pomalu smažíme. Pancetta by měla pustit tuk (ten pak můžeme částečně vylít) a pěkně zčervenat. Když je hotovo, česnek vyndáme a vyhodíme.

Uvaříme špagety podle návodu, jen o minutu kratší dobu, než je uvedeno. Ke konci vaření si nabereme trochu vody ze špaget do hrnku a odložíme stranou. Mezitím dáme pancettu znovu na mírný oheň. A teď je potřeba pracovat rychle. Slijeme špagety, dáme je do pánve s pancettou a promícháme. Stáhneme z ohně, přilijeme vaječnou směs a petrželku a pořádně promícháme. Vejce by měla obalit všechny špagety a teplem z nich se i uvařit. Míchejte pár vteřin mimo oheň, to by mělo stačit. Pokud bude směs stále tekutá, dejte pánev zpátky na VELMI MÍRNÝ oheň a míchejte, dokud nezhoustne. Pokud je naopak příliš suchá, přilijte trochu vody odložené v hrnku a opět promíchejte. A je hotovo! Špagety dáme na talíř (talíře na těstoviny vždycky předem nahřívám), jemně posypeme zbytkem sýra a spoustou čerstvě mletého pepře.

Vychlazené bílé víno se jeví jako ideální doplněk, ale fantazii se meze nekladou.

 

Poznámka na závěr. Zkuste carbonaru – je fakt strašně dobrá J Při její přípravě mějte na paměti dvě zásadní věci. Zaprvé, omáčka by měla přilnout k těstovinám a dodat jim krásný lesk, rozhodně by v ní neměly plavat. Zadruhé, děláme carbonaru, ne špagety s míchanými vejci. Proto by se finální fáze přípravy měla odehrávat mimo oheň. Jinak ale – zkuste mou verzi, zkuste i jiné, zjistěte, co vám nejvíc chutná a toho se držte. Pokud to bude originální verze, výborně. Ale nedávejte jedné z nich přednost jenom proto, že je to ta „správná“.

 

 

Jste carbonara-puristé, nebo přijímáte i obměny? Jaké máte zkušenosti s carbonarou v restauracích? Vaříte si ji i doma? A jak?

 

Vaše Rop

PROČ KRÁLÍK VYPADÁ JAKO GRILOVANÝ SÝR A CO JE BLOOMER?

 

Na začátek vám prozradím, že i když jsem naprostou většinu ropušího života prožila v Brně, které mám velmi, velmi ráda, momentálně mám svou noru v jihozápadní Anglii.

Vaření tady se od toho českého trochu liší. Některé věci se tady sehnat nedají nebo jen obtížně (namátkou mletý mák, povidla, pořádný jogurt bez éček a škrobu), něco zase chutná jinak než v ČR (majonéza třeba). Celkově vzato jsou ty rozdíly ale menší, než jsem se obávala.

 

K samotnému receptu. Welsh rarebit je jídlo, které si uvaříte, když nemáte moc času nebo se vám nechce na nákup pro extra suroviny, ale přitom máte chuť na něco rafinovanějšího než chleba s máslem.

 

Welsh rarebit je ostrovní klasika. Existuje na něj asi tolik receptů jako na vanilkové rohlíčky: základ je stejný, ale každý je dělá maličko jinak. Koho to zajímá podrobněji, nechť se obrátí na tetičku Wiki. Jsou tam popsané různé verze téhle dobroty a něco málo o etymologii.

 

Následuje verze, která se osvědčila u ropušáků. Oproti klasice je tam ztracené vajíčko navíc, a název se tak mění na

 

Buck rabbit

 

225g strouhaného sýra (Ideálně čedar – rozhodně nějaký výraznější tvrdý sýr. U nás na celé čáře vyhrává cheddar vintage – pamatuju si, že se v ČR dá koupit třeba v Tescu.)

1 lžíce másla

2 lžičky vorčestru

1 zarovnaná lžička hořčice (Anglická mustard bude – překvapivě – nejlepší volba, ale použijte třeba i dijonskou. Zkrátka nějakou výraznou, bez velkých kousků.)

2 zarovnané lžičky hladké mouky

pepř

4 lžíce piva (pro výraznější chuť) nebo mléka

4 krajíce chleba opečeného v toastovači (Klasický český chleba se na tohle jídlo kvůli své výrazné chuti nehodí – mrkněte po nějakém světlejším, ale zase s pevnější střídkou, než má toastový chleba. Tady třeba mají chleba zvaný bloomer. Na pohled vypadá skoro jako náš český, akorát je prostě světlý a chuťově méně výrazný, což přesně potřebujeme. Nebo vezměte nějaký celozrnný semínkový, to bude taky fungovat.)

4 vejce

sůl

lžička octa

 

Zapneme si troubu na funkci gril (hodně horkou – cca 220 stupňů). Sýr, máslo, vorčestr, hořčici, mouku, pepř a pivo nebo mléko promícháme v kastrůlku a dáme na mírný plamen. Nadále mícháme, až se všechno rozpustí a prolne – pár minut. Výsledná směs by měla mít konzistenci hustého bešamelu, což poznáme, až nám trochu vychladne, protože chladnutím zhoustne. Jde o to, aby se nám ji podařilo namazat na opečené plátky chleba tak, aby nestékala.

Teď si připravíme ztracená vejce. Kdekdo se jich bojí, ale není proč. Možná napoprvé nebudou perfektní (moje nejsou ani napo...mnohé), ale stojí zato. V nížším širším hrnci dáme vařit vodu. Ne moc, tak 5 cm ode dna bude stačit. Přidáme sůl a ocet. K povrchu by měly stoupat velké bubliny, ale voda by neměla prudce vařit – bílek by se potrhal. To je ta správná chvíle na vejce. Můžeme si je napřed po jednom rozklepnout do hrnku a opatrně vlít do vody, zkušení ztracenci lijou přímo. Pokud si nejste jistí, je lepší vařit vejce jedno po druhém a pořádně hlídat a opečovávat. Po vlití do vařící vody začne bílek měnit barvu a konzistenci a „tancovat“ kolem žloutku. Teď si můžeme pomoct lžicí a bílek opatrně nahrnovat směrem k žloutku tak, abychom se co nejvíc blížili kompaktnímu kulatému tvaru. Vejce jsou hotová v momentě, kdy je uvařený (tj. neprůhledný) bílek – 3 až 4 minuty by měly stačit. Opatrně vyndáme z vody děrovanou obracečkou a necháme okapat. Pokud chcete mít vejce výstavní, můžete ještě nožem oříznout případné „nitě“ z bílku.

Čas na poslední fázi. Namazané chleby šoupneme na plech s mřížkou (nebo i obyčejný) a dáme do trouby. Bude stačit pár minut, než se sýr ugriluje do krásné zlatohnědé barvy. Vyndáme z trouby, na každý krajíc přijde jedno vejce. Posypeme čerstvě mletým pepřem a hostina je tady. Dáme si k tomu, co nám chutná. Silný černý čaj s mlékem nemá chybu.

 

 

Kdo jde vařit se mnou? Dáte mi vědět, jak se dařilo? Máte taky rádi grilovaný sýr ve všech podobách jako já?

 

Vaše Rop

CO VŠECHNO SE DÁ NAJÍT V ROPUŠÍ NOŘE?

 

S radostí vítám všechny, kdo po virtuální pěšince došli až k ropušímu blogu. Co vás tu čeká?

 

To, co mám ráda. To, o co se chci podělit.

 

Jídlo především. Vaření a pečení nevnímám jako nutnost, ale jako kreativní proces. Skvěle zvládnutá klasika je základní stavební kámen, ale ráda hledám i nové cesty. Moje hlavní heslo v kuchyni zní: lepší dokonalá vaječná omeleta než barvami hýřící chaos na talíři, jehož cílem je především ohromit. Ne. Já chci nakrmit. Ale tak, aby si to mí strávníci užili. A usmívali se u toho.

 

Krom chutí jsou tu i další věci, které dokážou očarovat moje smysly. Miluji parfémy a vůně obecně. Kosmetiku, obzvlášť přírodní, a její moc dodat nám ještě příjemnější pocit z naší fyzické stránky. Miluji úsměvy. Tulipány. Moře.

 

A pak to, u čeho se chvěje blahem moje duše. Jsem knihomol. Dnů, kdy ani na chvilku nevezmu do ruky knížku, nebude víc než pár do roka. Čtečku bych nejradši nosila jako klíče na krku.

 

Těším se na vás. Na každého. Ať se vám u mě líbí.
 

Vaše Rop