CO DALŠÍHO NABÍZÍ ITÁLIE ANEB ČUCHNI, JAK TY HOUBY VONÍ

 

Tak jsem zase byla po dlouhé době na pár dní v ČR. Čekala mě úžasná setkání s rodinou a přáteli a užila jsem si každou minutu z nich. Do ropuší nory jsem se pak vrátila večer a na žádné nákupy už nedošlo, a druhý den ráno se nám... prostě nechtělo :-) Takže – co si uvaříme? A jako už potisící, opět mě zachránila italská kuchyně. Variací na těstoviny nebo rizoto je tolik, že něco vymyslíte prostě vždycky! A většinou to chutná božsky, nemluvě o tom, že příprava zabere do půl hodiny. Tentokrát mi padl zrak na sušené houby v poličce a na světě za chvilku bylo 

Hříbkové rizoto (Risotto ai funghi porcini) 4 porce

400 g rýže na rizoto

olivový olej

1 cibule

2 stroužky česneku

2 velké hrsti sušených hříbků

půl skleničky bílého vína

kuřecí nebo zeleninový vývar, horký

sůl, pepř

zelená petrželka

máslo

parmezán 

Začneme trochu s předstihem houbami, které cca na hodinu namočíme do teplé vody, poté vymačkáme a pokrájíme na menší kousky, je-li třeba. Tekutinu uschováme. Na oleji zesklovatíme drobně posekanou cibulku a česnek – nesmí zhnědnout. Přidáme houby a rýži, chvilku necháme osmahnout, poté vlijeme víno a necháme odpařit. Dále postupně přiléváme vývar střídavě s vodou z hub a mírně vaříme, dokud rýže není na skus – trvá to podle druhu rýže cca 20 minut. Měli bychom dosáhnout krémové konzistence, kterou nakonec ještě podtrhneme přidáním másla a sýra – to už můžeme udělat mimo plamen. Pořádně promícháme, dochutíme solí, pepřem a sekanou petrželkou a je hotovo! Na talíři můžeme ještě ozdobit zbytkem petrželky a hoblinkami parmezánu.

Na závěr malá poznámka: to, co se tradičně vaří v ČR jako rizoto, má s tím autentickým pramálo společného. Tam se suroviny vaří postupně společně, nesmíchávají se až na konci, a také konzistence je úplně jiná – krémová, rozhodně ne sypká, ale ani rozvařená. 

A co vy, děláte rizoto po česku, po italsku, nebo máte rádi obě verze? A s čím ho máte nejraději?

Vaše Rop

CO TO TADY VONÍ ANEB ZABOŘTE LŽÍCE, DOKUD JE DO ČEHO

Tak jsem si říkala, že jsme tu zatím neměli nic sladkého. Není za tím záměr: peču ráda, jenom těch strávníků není zrovna moc, takže si to neužívám tak často, jak bych ráda. Asi i proto mám v oblibě recepty, které nemusí být pouze dezertem po hlavním jídle, ale dají se použít kdykoli během dne, jako luxusní snídaně, lehký oběd či večeře, anebo jenom tak, třeba když přijdete vymrzlí z venku a máte chuť na něco sladkého, teplého, voňavého...

Jak už víte, k ověřené klasice ráda přidávám nějakou vlastní drobnost, osobní dotek, ale u tohoto jídla mám tuhle základní verzi asi nejradši. Voňavá pečená jablka, skořice, máslo, cukr... Už víte? Crumble!

Jablečný crumble (2 větší porce)

3 oloupaná jablka zbavená jádřinců a nakrájená na větší kousky

60 g cukru, nejlépe třtinového

kousek celé skořice, pár hřebíčků, hvězdička badyánu

šlehačka k podávání, nebo vanilková zmrzlina, nebo co máte rádi

drobenka:

100 g hladké mouky

60 g studeného másla

40 g cukru, opět nejlépe třtinového

Cukr nasypeme do hrnce, promícháme s jablky a kořením a dusíme na menším plameni pod poklicí doměkka. Není třeba přidávat žádnou vodu, jablka jí pustí tak akorát. Občas zamícháme, aby se nám dobrota nepřipálila. Jablka by měla být měkká, ale ne rozvařená na kaši, a tekutina by se měla téměř úplně odpařit. Když je hotovo (cca 20 minut, ale čas je opravdu jen orientační), vybereme koření a jablka nasypeme do ohnivzdorné formy a necháme vychladnout. Mezitím si zapneme troubu na 160 stupňů a připravíme si drobenku: cukr promícháme s moukou a prsty promneme s máslem, abychom dostali sypkou, hrudkovitou hmotu. Nasypeme na jablka a šup s tím do trouby. Pečeme do zlatohněda asi 25 minut. Crumble můžeme jíst teplý, vlažný nebo studený, dobrý bude pořád. Já mám nejradši tu prostřední variantu, s kopečkem dohusta ušlehané smetany.

Co vy a crumble? Znáte, děláte? S jakým ovocem jej máte nejradši?

Vaše Rop

CO VZNIKLO Z KRIZE A JAK JSEM JI ZAHNALA?

Ropucha měla první blogokrizi.

Nějak mi najednou nepřišlo nic dost zajímavé, internet se mi zdál plný fotek a receptů tak dokonalých, jako moje nikdy nebudou, a padly na mě chmury. Trvaly hezkých pár dní a přiznám se, občas jsem si říkala, jestli má vůbec smysl pokračovat.

Pak mi ale došlo, že nemá cenu Ropuchu srovnávat s ostatními blogožabkami. Píšu pro sebe a pro vás. A tím “vás” myslím všechny ty, se kterými se znám i neznám, ale spojuje nás minimálně jedna věc: máme rádi skvělé jídlo. Cíl ropušího konání je úplně jednoduchý – chci předat dál svou radost z kreativní kuchyně, a pokud se najde byť i jeden jediný člověk, který něco podle mě zkusí a užije si to a bude se olizovat až za ušima a prostě bude mít ze svého jídla radost, stojí to zato.

To jen abyste věděli. A teď: na krizi se báječně hodí domácí vaječňák! Je to panák rumu a dezert v jednom, není to vůbec složité a s vaječňákem z obchodu se to vůbec nedá srovnávat. Kvá! 

Sladce rumové pohlazení

1 slazené kondenzované mléko
200 ml mléka
80 g třtinového cukru
150 ml rumu (neboli “rumu”, protože tuzemák je na tohle prostě nej)

1 vanilkový lusk

4 žloutky 

Vanilkový lusk po délce rozřízneme a vyškrábneme z něj nožem semínka. Do skleněné nebo keramické mísy nalijeme mléko a kondenzované mléko, přisypeme cukr, vanilková semínka a přihodíme i vydlabaný vanilkový lusk pokrájený na menší kousky. Vše metličkou promícháme a zašleháme žloutky. Mísu postavíme nad horkou vodní lázeň (pozor, nesmí se přímo dotýkat vařící se vody) a za častého míchání necháme směs zhoustnout. Když je hustá a horká, odstavíme ji z tepla a přilijeme rum. Necháme vychladnout, občas prošleháme. Přecedíme do láhve s uzávěrem a dáme do chladu. Pokusíme se vydržet aspoň tři dny – bude to ještě lepší! Můžeme ozdobit špetkou skořice.

Dejte mi vědět, jestli tuhle dobrotu zkusíte a/nebo děláte něco podobného, třeba podle archívního rodinného receptu!

Těším se na vás.

Vaše  Rop

BEZ ČEHO ROPUCHA ROZHODNĚ NEMŮŽE ŽÍT?

Už jsme tu dlouho neměli těstoviny, co říkáte? Já vás varovala, italská kuchyně je u mě všudypřítomná…

Dnes se s vámi chci podělit o recept, který většina z vás asi zná, ale na ropuším blogu prostě nesmí chybět. Je to jedna z nejjednodušších úprav těstovin, které znám, a zároveň asi ta úplně nejoblíbenější. Když nevím co, udělám aglio olio. Když pořebuju comfort food, udělám aglio olio. Když mám prostě chuť na něco skvělého, udělám aglio olio. Když se potřebuju zahřát, udělám... Pokud máte rádi česnek a pálivé pokrmy, nemůžete sáhnout vedle.

Špagety Aglio olio peperoncino ([aljo olio peperončíno] = česnek, olej, čili paprička) 4 porce

400 g špaget

olivový olej

nasekaný česnek

jemně nasekaná červená čili paprička

sůl

parmezán nebo pecorino

popřípadě sekaná zelená petrželka

Jak vidíte, u tohoto receptu vám neuvádím přesné dávkování surovin (až na špagety – 100 g suchých těstovin na osobu je standardní porce, ale samozřejmě si můžete přizpůsobit). Důvod je prostý – každý má rád jinak pálivé a ‚česnekové‘ jídlo.

Postup je následující: dáme si vařit osolenou vodu na těstoviny. Vedle do velké pánve nalijeme olej (poměrně dost, a ten nejlepší, co máte, protože na něm stojí chuť výsledného jídla), zahřejeme a pomalu na něm restujeme česnek, ke konci restování přidáme i čili papričku. Výsledná barva česneku by měla být zlatohnědá, ale pozor, bude se v horkém oleji ještě dodělávat chvíli potom, co pánev stáhnete z ohně, tak radím pořádně míchat a hlídat. Nakonec osolíme. Mezitím si uvaříme špagety. Zlaté pravidlo u vaření těstovin je, že omáčka by měla čekat na těstoviny, nikoli naopak. Většině omáček se přihřátím nic nestane, zato z chladnoucích těstovin se po chvíli stane něco poměrně nelibého. Špagety scedíme, vhodíme do pánve s česnekem a na prudším ohni spolu prohodíme, aby se všechno pěkně promíchalo a prohřálo. A máme hotovo! V této chvíli můžeme přidat petrželku, nebo se držet jen té skvělé česnekovo-pálivé chuti. Naložíme na nahřátý talíř, posypeme sýrem a s prvním soustem se ocitneme v ráji.

 

A co vy, máte nějaký recept na těstoviny, který je vaší sázkou na jistotu?

Vaše Rop

CO DNES BUBLÁ V ROPUŠÍM KOTLÍKU?

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zima až praští, což? Dnes tu pro vás mám fotku alchymistického kotlíku, ale nebojte se, ropuchy v něm nevařím...

 

Ropuší domácnost je alkoholická jen částečně. Oba máme rádi víno, pivo, koktejly... ale jen v omezeném množství. Alkohol odbouráváme dlouho a těžce, takže se v rámci zachování funkčního mozku i žaludku den poté spokojíme s jednou skleničkou čas od času. Pokud jste na tom podobně, nebo máte jen chuť na něco voňavě zahřívacího, po čem vás nebude bolet hlava, zkuste

 

 

Pomerančový svařák (4 porce)

 

1 láhev oblíbeného červeného vína

80 ml brandy

500 ml 100% pomerančového džusu

cca 2 lžíce medu

2 kusy celé skořice

4 hvězdičky badyánu

10 hřebíčků

(tobolky kardamomu, vanilkový cukr nebo lusk)

půlka omytého pomeranče

 

Hřebíčky napícháme do pomeranče. Všechny suroviny dáme do hrnce (Kardamom a/nebo vanilku přidejte, pokud je máte rádi. Do klasického svařáku nepatří, ale můžu jenom doporučit.) a vaříme na mírném ohni 15 minut. Tím se tekutina zredukuje, takže byste měli dostat 4 hrnky, a většina alkoholu se odpaří a zůstane jen skvělá chuť. Odstraníme pomeranč, přelijeme do hrnků a už si jen užíváme...

 

 

Čím dobrým se v mrazech nejraději zahříváte vy? Máte rádi kořeněnou vůni svařáku a punče, nebo spíš čaj a horkou čokoládu?

 

Vaše Rop